Krypta
Koflík a lžička sv. Prokopa
Milostný obraz sv. Prokopa
Studánka Vosovka
Prokopova (čertova) brázda
Křížová cesta
v Prokopově brázdě
Severní zahrada Sázavského kláštera

SEVERNÍ ZAHRADA SÁZAVSKÉHO KLÁŠTERA


Na tomto místě bylo již v době slovanských mnichů a možná již v době sv. Prokopa laické sídliště. Zde, mimo tehdejší klášter, ale v jeho těsné blízkosti, žili laici, kteří byli nějak spojeni s klášterem. Mohli to být např. řemeslnící pomáhající při stavbě chrámu nebo službách v klášteře, ale s největší pravděpodobností tu byli mnozí nemocní, staří a chudobní, o které se mniši starali a sloužili jim. Mohlo to být tedy něco na způsob hospice či útulku. Toto je tradice mnohých východních klášterů, kterou započal již sv. Basil Veliký svou slavnou „Basiliádou“ u Césareje v Kapadocii, kde byl biskupem. Z praktických důvodů bylo potřebné, aby zde byl chrám. Mniši zde zbudovali kostelík ve východním stylu, který byl zasvěcený sv. Kříži. Jeho základy jsou dnes zvýrazněné, byly odkryty v minulém století. Podle archeologických výzkumů sloužil později kostel a jeho okolí také jako pohřebiště. Zde se pravděpodobně mniši modlili za nemocné a právě zde možná na přímluvu sv. Prokopa Bůh učinil některé ze zázraků, které jsou zachyceny v pramenech. Rozhodně se tu stal alespoň jeden, který je popsán takto:
Jedna žena byla po čtyři léta stižena nejen slepotou, ale nemoc ji zachvátila natolik, že neměla téměř jediného údu, který by jí nevypovídal poslušnost. Přišla tedy na území sázavského kláštera a neúnavně zde dlouho setrvávala na modlitbách a v postech. Tu v den přeslavného narození Páně za slavných služeb Božích v kostele životodárného Kříže Bůh pro zásluhy svatého otce Prokopa navrátil světlo jejím očím i zdraví jejím údům. Sázavský světec se jí zjevil a učinil nad ní znamení kříže. V tu chvíli prohlédla a byla uzdravena ode všech nemocí. Světec hned zmizel. Ona vykřikla: „Svatý Prokope, počkej, abych ti poděkovala“ a potom radostně vykřikovala: „Svatý Prokope, svatý Prokope ...!“ Když to přítomní v kostele slyšeli, obrátili se k ní a ptali se, co to má znamenat, vždyť ruší slavnostní bohoslužby. Ona s radostí svědčila, že už vidí a je úplně uzdravená. Potom dodala: „Copak jste i vy neviděli sv. Prokopa, jak nade mnou udělal znamení svatého kříže?“ Všichni se tomu divili a spolu s ní radostně chválili dobrotivého Boha.
Je třeba se zamyslet nad tím, jak velkou slávou odměnil Bůh světce v nebi, jestliže pro něho působí tolik velkých zázraků na zemi. Bůh, ať je požehnaný, slavný a nade vše vyvýšený na věky věků, amen!
Severní zahrada je místem, které svou historií i současnou podobou přímo vybízí k modlitbě. I mnozí nevěřící zde jaksi cítí tu atmosféru a rádi zde přicházejí. Taková místa však bohužel přitahují i lidi otevřené falešnému duchovnu. Čas od času se zde někdo takový objeví a začne proutkem „přeměřovat“, či „nasávat energie“. Kéž se na přímluvu sv. Prokopa těmto lidem otevřou oči duše, tak jak se otevřely fyzické oči ženě v 11. st., a kéž se zřeknou tohoto ducha a přijmou Ježíše Krista a Jeho Ducha svatého!